Přeskočit navigaci.
Domů
Archaeological Database of ICA

Přihlášení

Kalamazar 2004

KALAMAZAR 2004

NÁLEZOVÁ ZPRÁVA ZJIŠŤOVACÍHO VÝZKUMU

 

Jakub Halama

 

V rámci archeologického výzkumu na lokalitě Džandavláttepa v Surchandaryjské oblasti (JV Uzbekistán) dochází i k prospekci okolí. V sezóně 2004 došlo ke kratšímu zjišťovacímu výzkumu v blízkosti vesnice Kalamazar, ležící v údolí Šerabáddarja, na jejím levém břehu, asi 20 km zhruba severně od městečka Šerabád.

Obr. 1 Poloha vesnice Kalamazar.

Za obcí Kalamazar, směrem ke zvedajícím se kopcům, je krajina holá, porostlá jen sporými trsy trávy a dochází zde k pastvě ovcí a koz. Terén je rozbrázděn více delšími, ale užšími údolíčky (hluboké několik metrů) vzniklými pravděpodobně činností sezónních toků. V jejich svazích jsou na mnoha místech pozorovatelné jakési prohlubně či propadliny o průměru několika metrů, otevřené dovnitř těchto údolíček. Antropogenní vznik byl velmi pravděpodobný a naši uzbečtí kolegové předložili dvě teorie. Jednak velmi lákavá představa tzv. naosů – starověkých komorových hrobů, jejichž strop se časem propadl a pak již méně atraktivní vysvětlení – mohlo se také jednat o uměle vytvořená speciální místa pro krátkodobé ustájení dobytka či skotu.

22.9.2004 byla uskutečněna prospekce a vybrána jedna taková propadlina k provedení sondážního výzkumu za účelem potvrzení jedné ze dvou předložených teorií. Nachází se několik set metrů jižně od vesnice v jižním svahu jednoho údolíčka. V tomto místě jsou ve vrchní části svahu vedle sebe tři propadliny, zvolili jsme nakonec nejzápadnější a nejmenší
z nich.

Obr. 2 Podhorská step při vsi Kalamazar, zkoumaná poloha.

Hned následující den byl zahájen výzkum pod vedením J. Halamy a L. Šmahelové, k dispozici měli 4 dělníky. Nejdříve jsme přistoupili k rozměření objektu (rozdělen na 4 sektory), jeho znivelování (bod 0 brán od spodního kovového šroubu u nejblíže stojícího sloupu elektrického vedení) a zdokumentování, aby byl zachycen tvar terénu před začátkem výkopu – Půdorys 1; foto č. 1-6. Propadlý objekt je zahlouben kolmo do svahu, připomínal nepravidelně oválný útvar podobný kráteru, otevřený jen ve směru na sever, tedy dovnitř údolíčka. Rozměry vnitřního prostoru objektu činily cca 7x6 m, výškový rozdíl mezi dnem a vyvýšenými okraji cca 1 m.

Výkopové práce byly zahájeny ve dvou protilehlých sektorech – v severozápadním (sektor A) a jihovýchodním (sektor B) - formou plošně skrývaných mechanických vrstev. Pod vrchní povrchovou cca 5-10 cm silnou hnědou prachovou vrstvou dál pokračovala hnědá zemina, ale už daleko více ulehlejší, místy vytvářela kompaktní plochy; také přibývalo štěrkových kamínků, které místy přecházely až do menších štěrkových vrstviček. Takto dosáhnuto úrovně cca 30 cm od povrchu; zatím bez nálezů, kromě několika zlomků recentního skla. Průběžně foceno (č. 7-10).

Další den jsme se rozhodli pokračovat pouze v sektoru A (severozápadní kvartál) a to prozatím pouze v jeho východní polovině – tedy nejhlubší části, blízko středu objektu – řez 1, který byl široký (ve směru cca V-Z) 100 cm a dlouhý (ve směru S-J) původně 500 cm, nakonec 470 cm. Dělníci skrývali zeminu po mechanických cca 15cm vrstvách, po každé odkopané vrstvě byl povrch řezu začištěn a nová situace buď nějakým způsobem dokumentována nebo pokračováno rovnou dále.

Povrchová vrstva 1 hnědé zeminy (ve vrchní části prachovější), místy menší (štěrkové) i větší kameny, byla v jižní části (střed objektu) mocná až 40 cm, severním směrem (tedy ven z objektu do údolíčka) postupně slábla, v severní části byla téměř neznatelná. V jižní části pod ní zjištěna úzká (cca 5-15 cm) hodně utvrdlá kompaktní vrstva 2 světle hnědé zeminy, místy drobné kamínky. Tato vrstvička zcela chyběla v severní části, kde rovnou navazovala vrstva 3 – středně ulehlá (místy kypřejší) hnědá zemina, promíšená kamínky, místy velkými kameny. Tato vrstva konstatována po celé délce řezu, její mocnost kolísala mezi 50-80 cm; ve vrchní části ještě sporadické nálezy recentních zlomků skleněných lahví. Při postupném skrývání vrstvy 3 se při východní (tedy poblíž středu objektu) straně řezu začaly objevovat velké lomové kameny (rozměrově několik desítek cm), které se kumulovaly (i několik nad sebou) ve střední části řezu, tedy zhruba v otevřeném ústí objektu směrem do svahu údolíčka. Při západní straně řezu se na dvou místech v rámci vrstvy 3 objevily plochy hnědé velmi sypké hlíny. Situace postupně dokumentována a nivelována (náčrtek v deníku a pak Půdorys 2), také focena (č. 10-29).

Přerušovaně, ale téměř po celé ploše řezu se náhle začaly objevovat úzké vrstvičky (1-3 cm) nějakého hnoje či staré slámy (vrstva 4), které šly těsně pod kameny. V jižní části ukončovaly vrstvu 3, v severní části po vrstvě 4 ještě vrstva 3 několik cm pokračovala. Pod těmito vrstvami následovala po celé ploše homogenní více ulehlá (kypřejší zůstávala pouze v nejzápadnější části řezu) vrstva 5 hnědé zeminy, téměř bez kamínků (jen miniaturní), v jižní části místy s vápenitými částečkami (nákres v deníku; foto č. 30-34). Po odkopání dalších mechanických vrstev (nejméně 40 cm) byla zemina v rámci vrstvy 5 téměř stejná – už ne tak ulehlá, ale homogenní hlína jen s drobnými kamínky, vápenité částečky se objevily jen sporadicky; místy jsme narážely na prázdné dutinky (fota č. 35-48). Poslední den (28.9.) byly ještě pro jistotu skrývány další mechanické vrstvy, situace se
však již nezměnila – pořád dál homogenní vrstva hnědé zeminy. Proto byl tento řez 1 začištěn, nafocen (fota č. 49-56) a zdokumentován (J, V a S profil řezu – Profily 1) a poté zjišťovací výzkum přes smutek dělníků ukončen.

Obr. 3 Řez vrstvami výplně objektu v sektoru A.

Vrstva 5 totiž představovala již rostlý terén bez nálezů (pouze 1 omletý zvířecí obratel); činnost člověka tedy představuje hlavně vrstva 4, která tak potvrdila onu druhou teorii. Pravděpodobně bylo tímto zjišťovacím výzkumem objeveno jedno z míst uměle člověkem vytvářených pro ustájení dobytka či skotu. Kvůli absenci datovacích nálezů (pouze ve svrchních vrstvách nalézány zlomky recentního skla) bohužel nelze tuto aktivitu blíže datovat. Vzhledem k mocnějším vrstvám nad hnojovou vrstvou 4 však nemůžeme vyloučit středověké či ještě ranější stáří, nelze ovšem rozhodnout, za jakou dobu došlo k uložení svrchních vrstev. Podobně vypadající propadliny v okolí zřejmě kdysi sloužily ke stejnému účelu.