Antropomorfně zdobený džbánek z Džandavláttepa

Ladislav Stančo

Published in: Studia Hercynia X

Should be quoted as follows:

Stančo, Ladislav 2006: Antropomorfně zdobený džbánek z Džandavláttepa. Studia Hercynia X, pp. 106-110

Ve výkopové sezóně 2004 byl na lokalitě Džandavláttepa, konkrétně v sektoru 20 – na tzv. citadele, učiněn zajímavý nález. Jedná se o část hrdla a plecí keramického džbánku s aplikovanou a rytou výzdobou v podobě tváře staršího muže, s výrazným orlím nosem a dlouhým plnovousem (Obr. 1, 2).

Největší šířka fragmentu je 9,5 cm, výška 8 cm. Vedle samotné výzdoby se na opačné straně než tvář dochovalo spodní nasazení ucha. Vlastní výzdoba je vytvořena tak, že sám tvar nádoby určuje obrys tváře. Po stranách jsou aplikami zobrazeny uši, dochovaly se jen fragmentárně. Z levého ucha zůstala spodní část a z pravého horní. Vzhledem k nosu a očím jsou uši umístěny disproporčně daleko vzadu. Tváři vévodí výrazný, štíhlý, ale dominantně vystupující tzv. orlí nos, jenž má vyznačeny také nosní dírky. Oči jsou vytvořeny rovněž aplikami – válečky uzavřenými do tvaru kapky s tečkou uprostřed. Obočí po stranách výrazně přesahuje oči a je členěno rytím, stejně jako knír, který je vytažen do šíře a jeho konce se stáčejí dolů. Ústa se ztrácejí mezi knírem a opět aplikovanou mohutnou bradkou, tvarovanou do tupé špičky. I ona je zdobena rytím, místy je zde povrch popraskán.

Níže pod tváří se na plecích nádoby objevuje část další výzdoby, tentokrát jen malé vrypy, hustě pokrývající plochu a mezi nimi také širší a hlubší překřížené vrypy, tvořící snad původně růžici. Je možné, že v dolní části nádoby byla výzdoba se vztahem k horní části, snad tu dokonce byla hlava doplněna o další části těla a celek mohl představovat celou lidskou postavu. Nejpravděpodobněji mohly být doplněny paže s rukama.

Zajímavým momentem jsou detaily zdobící „tvář“. Jsou to ryté motivy, připomínající svým tvarem nějaké znaky nebo písmena. V prostru mezi levým uchem a nasazením ucha nádoby je další pole zdobené rytým dekorem. Vrypy jsou zde uspořádány do kompozice připomínající kříž trčící z oválu.

Fragment pochází, jak již bylo řečeno ze sektoru 20, konkrétně jde o čtverec 20F na východní hraně citadely, který byl zkoumán v září 2004. Nález byl evidován pod číslem 20F.005.I a je v současné době provizorně deponován spolu s ostatními nálezy z Džandavlátepa v Archeologickém ústavu Akademie věd Uzbecké Republiky v Samarkandu. Nálezový kontext je poměrně výmluvný. Předmět byl nalezen ve vrstvě č. 5, což je nejmladší horizont, v němž byla citadela obydlena, a ještě těsně nad podlahou z udusaných střepů, která představuje poslední stavební fázi na citadele a která patří k monumentální reprezentativní budově z nepálených cihel (viz zprávu o výzkumu dále v tomto svazku). Ze stejné vrstvy pocházejí také například dvouetážová keramická lampa a další fragmenty keramiky, charakteristické pro dobu pozdní antiky, zejména druhou polovinu 3. století, a 4. století po Kr. Keramický materiál byl shodně posouzen Š. Šajdullaevem i S. Bolelovem.[1] Zpracování a určení mincí není doposud ukončeno, ale předběžně se mincovní nálezy z tohoto kontextu řadí mezi tzv. kušáno-sásánovskou produkci. Tu lze řadit do stejného období, jako výše zmíněnou keramiku. Předpokládaná datace našeho nálezu je tedy 2. polovina 3. až 4. století po Kr.[2]

Pokud jsem měl možnost vidět nálezy z jiných lokalit nebo jejich publikace, nenacházím žádnou přímou paralelu k zobrazení tváře staršího muže našeho typu. Přestože apliky v podobě zvířecích postav (hlavičky lvů, opic, celí kanci apod.) byly na keramice severní Baktrie poměrně oblíbené a běžně se objevují po celé období kušánské, antropomorfních námětů je málo. Jedna menší hlavička pochází z lokality Ak-tepe II. v jižním Tádžikistánu (oblast Kobadián). Představuje apliku pod uchem nádoby v podobě busty muže s plnovousem a s pokrývkou hlavy (Obr. 5).[3] Autory je datována srovnáními s jinými aplikami a zejména s mincemi a gemami kušánšáchů a Sásánovců do 4.-5. století. Vedle mnohem realističtějšího provedení se od naší liší také zobrazením kníru, který je zobrazen s konci ohnutými vzhůru. Podobný typ apliky v podobě hlavy – tentokrát asi ženské, z nekvalitní fotografie se autorova interpretace dá jen těžko verifikovat – najdeme na keramickém vykuřovadle z Balalyktepa v Angorském okrese Surchandarijské oblasti.[4] Al´baum hlavičku považuje za zobrazení bohyně. Dva nálezy z Bucháry (Sogdiána) ukazují obdobné nálepy mužských i ženských hlaviček.[5] Jsou datovány do 5.-6. století po Kr. na základě rozboru tvarů nádob. Interpretovány jsou pak jako hlavy okřídlených božstev.

Zajímavé paralely najdeme v jiných regionech Střední Asie, například na lokalitě Sukulukskoe gorodišče v údolí řeky Ču v Kirgizstánu. Zde byla nalezena nádoba s aplikovanou výzdobou tvořící tvář v prostoru hrdla a doplněná ještě rukama níže na břiše nádoby (Obr. 3). Jakkoli je tvář sumárnější, jsou některé detaily, především dlouhý vous a oči, velmi blízké naší nádobě.[6] Nádoba je uložena v Kirgizském historickém muzeu v Biškeku a je datována do 7.-8. století po Kr., jinde však do století 6.-7.[7] Rovněž zajímavou paralelou je džbán s tváří vousatého muže na plecích z lokality Kafír-kala, který je dnes uložen v Ermitáži (Obr. 4).[8] Zajímavé je, že i tato nádoba je datována do 7.-8. století po Kr., ve zmíněné publikaci ovšem není zdůvodněno na základě čeho. Obdobným způsobem je zařazen další nález, tentokrát z oblasti Sogdiány, z města Urgut (Obr. 6).[9]
Jde o neobvyklý tvar, který by snad bylo možné označit jako rhyton. Každopádně jde o picí nádobu s hrotitým dnem, která je na plecích zdobena aplikami, formujícími mužskou tvář s knírkem, lišta rámující obrys tváře může představovat plnovous. Předmět je uložen v Muzeu historie a kultury národů Uzbekistánu v Taškentu a v jediné mě známé publikaci je datován do 7.-8. století. Můžeme tedy buď předpokládat, že ony paralely jsou špatně datovány a že jsou snad o dvě staletí starší, nebo naopak přijmout dataci a konstatovat dlouhou dobu trvání takovéhoto typu antropomorfní výzdoby keramických nádob, třebaže se objevuje zřídka.

Stejně jako tvarosloví obecně, může mít toto schéma svůj vzor v řecké keramice. Řecké vlivy v tvarosloví keramiky pojednal nově K. Abdullaev.[10] Z jeho rozboru vyplývá, že
v Baktrii najdeme v řecko-baktrijské a kušánské době tvary, vycházející z řeckých, především z oinochoé, amfor, kratérů a rybích misek. Kontinuitu v tvarosloví keramiky v Baktrii konstatoval i Gardin na základě rozboru materiálu z Aj Chanúmu a Surch Kotálu.[11] Antropomorfní výzdobu na vlastní řecké keramice, odhlédneme-li od malované výzdoby, najdeme už od archaické doby. Na konci 6. a v 5. století se objevují v attické produkci vázy ve tvaru hlav, ať již ženských, nebo například černochů. Podobné tvary se později za helénismu vyznačují výrazně groteskním charakterem. Přímé ovlivnění lze ovšem z chronologických důvodů vyloučit.

Otázku účelu těchto obličejových nebo lépe antropomorfních nádob je složitější zodpovědět. S jistotou můžeme vyloučit jejich užití jako pohřebních uren. Tímto způsobem byly využívány tvarově blízké vázy například v etruském Chiusi a jeho okolí v 7.-6. století př. Kr.[12] Jejich poklice byly formovány do podoby schematizovaných lidských hlav a vázy samy měly nezřídka doplněny paže a v případě ženských uren také naznačena ňadra (Obr. 7).[13]
Pohřební ritus v kušánské říši a jejích nástupnických útvarech pohřeb žehem - a tedy v urnách - nepřijal. Zajímavé je ovšem obdobné pojetí zobrazení rukou na břiše nádoby (srov. Obr. 3 a Obr. 7). Výše zmíněná a v řeckém prostředí zobecnělá funkce dekorativní je pravděpodobnějším vysvětlením, nelze ovšem vyloučit ani jiný, například apotropaický význam. Malá četnost výskytu nádob tohoto typu ve Střední Asii by nasvědčovala tomu, že jde o výrobky nějakým způsobem vzácné a cenné, jejich jednoduché provedení a levný materiál ale dokládá opak.

Vzory pro poměrně pozdně datované předměty ze Střední Asie pochopitelně nemůžeme hledat ani v etruských obličejových urnách, ani v klasických řeckých vázách. Časově bližší keramické nádoby v podobě lidských hlav najdeme ale například také mezi produkcí pergamských dílen v pozdně císařské době.[14] Funkčně se vesměs jedná o picí nádoby, zejména kantharoidního typu, výzdoba v podobě lidské hlavy pak představuje čistě dekorativní element. Příkladem je kantahros formovaný do podoby mužské vousaté hlavy v muzeu v Bergamě (Obr. 8).[15]
Opět jde ale spíše o podobnost v ideové rovině než o přímý předobraz. Nezbývá než vyjádřit naději, že materiál z nových výzkumů a publikace materiálu staršího pomohou v budoucnu osvětlit význam a funkci antropomorfně zdobených nádob z pozdní antiky a raného středověku ve Střední Asii.

Použitá literatura:

Achrarov, I. – Usmanova, Z. I. 1990: Terrakoty Buchary. In: Izobrazitelnoje i prikladnoje isskustvo. Kultura Srednjevo vostoka. Razvitije, svjazi i vzajmodejstvija (s drevnjejšich vremen do našich dnjej). Taškent.

Al´baum, L. I. 1960: Balalyk-Tepe. K Istorii materialnoj kultury Tocharistana. Taškent.

Culture and Art of Ancient Uzbekistan. Exhibition catalogue. Eds. K. Abdullaev, E. V. Rtveladze, G. V. Šiškina. Vol. 2. Moskva. 1991.

Gardin, J.-C. 1984: Die Ursprünge der Kusana-Keramik. In: Aus dem Osten des Alexanderreiches. Ozols, J. – Thewalt, W. (Hrsg.). Köln.

Gempeler, R. D. 1974: Die Etruskischen Kanopen; Herstellung, Typologie, Entwicklungsgeschichte. Einsiedeln.

Haynes, S. 2000: Kulturgeschichte der Etrusker. Mainz am Rhein.

Mandel, U. 1988: Kleinasiatische Reliefkeramik der mittleren Kaiserzeit. Pergamenische Forschungen, Bd. 5. Berlin – New York.

Pugačenková, G. A. – Chakimov, A. 1988: The Art of Central Asia. Leningrad.

Pugačenková, G. A. – Rempel, L. I. 1982: Očerki iskusstva Srednjej Azii. Moskva.

Sedov, A.V. 1987: Kobadian. Na poroge rannego srednevekovja. Moskva.

Stančo, L. 2006b: Pozdně antická severní Baktrie. Orientalia Antiqua Nova VI, pp. 73-78.

Seznam vyobrazení:

Obr 1. Fragment antropomorfně zdobeného džbánku z citadely Džandavláttepa. Čelní a boční pohled. Kresba L. Šmahelová.

Obr. 2. Fragment antropomorfně zdobeného džbánku z citadely Džandavláttepa. Foto J. Halama.

Obr. 3. Antropomorfní nádoba z lokality Sukulukskoe gorodišče v údolí řeky Ču v Kirgizstánu. Fotografie převzata z: Pugačenková – Rempel 1982, p.189.

Obr. 4. Antropomorfní nádoba z lokality z lokality Kafír-kala. Fotografie převzata z Pugačenková – Rempel 1982, Fig. 140.

Obr. 5. Detail výzdoby keramické nádoby z Ak-tepe II. v jižním Tádžikistánu (oblast Kobadián). Kresba převzata z: Sedov 1987, ris. 34.

Obr. 6. Antroporfní nádoba z Urgutu v Sogdiáně. Fotografie převzata z: Culture and Art of Ancient Uzbekistan, cat. No. 423.

Obr. 7. Ukázka etruské antropomorfní urny. Fotografie převzata z: Haynes 2000, Abb. 89.

Obr. 8. Antropomorfní kantharos z Peragamu. Fotografie převzata z: Mandel 1988, Taf. 21.

Summary

Among the group of small finds from the so-called citadel (sector 20) of the site of Jandavlattepa, one of the most interesting is the fragment of a small jug decorated with application in shape of old man’s face (Fig. 1, 2). It was found in season 2004 in upper layers of the square 20F, which represents the last building phase on the citadel. Although we cannot say much about the function of this jug, the funeral use can be refused. It reminds us of early medieval pottery from Chu valley and Kafyr Kala (6th -8th century AD). The fashion of using anthropomorphic pottery applications was wide spread in Central Asia at that time and slightly earlier as indicate finds from Bactria and Sogdiana (Figs. 3-6). The idea, if not the direct prototype itself, had come from Mediterranean, where it has a long history (Figs. 7-8).

[1] Nepublikováno, oba pouze ústní vyjádření.

[2] Podrobnější charakteristika materiální kultury tohoto období viz Stančo 2006 (v tisku).

[3] Sedov
1987, pp. 103-105, ris. 34, 35; tamtéž odkazováno na několik dalších příkladů
zobrazení lidských hlav pod nasazením ucha nádoby.

[4] Al´baum
1960, pp. 70-71, Ris. 48, 49.

[5] Achrarov
– Usmanova 1990, pp. 36-44, ris. 3-7.

[6] Pugačenková –
Chakimov 1988, Fig. 138.

[7] Pugačenková –
Rempel 1982, p. 189.

[8] Ibid. Fig. 140; za upozornění na tyto dvě paralely
děkuji K. Urbanové.

[9] Culture
and Art of Ancient Uzbekistan, cat. No. 423 (MIKINU, A -413-1).

[10] Práce je v tisku.

[11] Gardin 1984, pp. 110-126.

[12] Obvykle bývá v literatuře uváděno 7. a 6. století, Gempeler ve
své monografii ale stanovuje období výskytu těchto kanop mezi polovinu 7.
století a druhou dekádu století pátého, viz Gempeler
1974, pp. 237, 238.

[13] Srov. například Haynes
2000, pp. 130-132, Abb. 89.

[14] Mandel
1988, Taf. 20-23.

[15] Ibid. p. 229, P 189, Taf. 21. Bergama Museum, inv.
796, výška 10 cm.

Galleries: 

Obrázky ke článku "Antropomorfně zdobený článek z Džandavláttepa"

Vložil stancoarcis, 26. Červenec 2008 - 20:58

Obr 1. Fragment antropomorfně zdobeného džbánku z citadely Džandavláttepa. Čelní a boční pohled. Kresba L. Šmahelová.

Obrázky ke článku "Antropomorfně zdobený článek z Džandavláttepa"

»

• Pro psaní komentářů se musíte přihlásit
• 2265 x přečteno
• Verze pro tisk